s novou posilou áčka mužů Michalem Bímem

s novou posilou áčka mužů Michalem Bímem

1.Nejdříve se představ (datum narození, kde ses narodil, kde bydlíš, zaměstnání, škola, sourozenci, rodinný stav atd.).

Narodil jsem se v Brně, kde také bydlím a studuju. Jsem ročník devadesát, takže už mi pomalu táhne na třiadvacet. Mám fajn o dva roky starší sestru, jsem prozatím svobodný a do ničeho se nehrnu. Pro úplnost studuju třetí ročník na Mendelově univerzitě v Brně, Provozně ekonomickou fakultu, manažersko-ekonomický obor.

2.Tvoje první fotbalové krůčky, kdo ti k fotbalu přivedl, kolik ti bylo tehdy let.

Fotbal tak nějak vyplynul. Mám rád snad úplně všechny sporty od curlingu až po beachvolleyball. Když jsem poprvé kopl do meruny, tak mi tenkrát mohlo být asi pět. Na první "trénink" mě přivedla asi máma.

3.Tvůj fotbalový vzor.

Fotbalový vzor nemám a nikdy jsem neměl. Snažím se vždy být sám sebou. Jinak obecně mám rád inteligentní hráče, kteří ví, že fotbal není vše a chovají se na hřišti i mimo něj tak, jak nejlépe umí.

4.Za jaké fotbalové kluby jsi ve své fotbalové kariéře hrál?

První kratičkou kapitolu mé fotbalové pouti jsem absolvoval v tehdejším FC Boby Brno. Jelikož tam ale trenéři pořvávali na 5ti leté kluky sprostě a možná i proto, že jsem bral fotbal vždy hlavně jako zábavu, rozhodl jsem odejít. Hrál jsem pro radost a v dobrém kolektivu za TJ Start Brno na Lesné. Přestože hrát na škvárovém hřišti (ještě loňskou sezonu bylo poslední škvárové hřiště v Brně) nebyl žádný med, hrál jsem tam rád a zejména v přípravce a v žácích jsme každoročně vyjížděli na turnaje do zahraničí. Pak přišla nabídka posunout se do vyšší soutěže, do divize, a tak jsem změnil dres. Dorost jsem odehrál za ČAFC Židenice Brno, kde jsem později za muže strávil dvě sezony v kraji. Tamější klub se však téměř rozpadl, navíc jsem pak odjel studovat na rok do zahraničí. Jak jsem se vrátil, dostal jsem nabídku i ze Zbýšova. Pochopitelně jsem dlouho neváhal.

5.Máš v rodině někoho, kdo ti fandí? A kdo také aktivně sportuje?

Fandí mi celá rodina, tím jsem si jist. Na zápasy chodí hlavně otec, ale i matka se sestrou se určitě zajdou rády podívat. Vždycky jsem měl doma maximální podporu, za což jsem ohromně vděčný. Zároveň mě nikdy nikdo do ničeho nenutil a dali mi možnost samostatné volby. Jsem rád, když naši občas na fotbal zajdou a doufám, že jim budu dělat svými výkony radost. Sestra hrála v mládí tenis a především volleyball. Škola a práce ale seberou spoustu času, takže teď hrává už jen rekreačně, ale dobře.

6.Jakou cestou jsi ses dostal do Zbýšova? Kdo tě oslovil? Máš tady nějaké kamarády?

Oslovil mne pan Mičko, otec mého bývalého spoluhráče z Čafky. Letos nemá Zbýšov zrovna široký kádr, takže myslím, že byl trenér Kovář rád i za mě (posilu s velkými uvozovkami). Jinak znám už z mládežnických výběrů města Brna bráchy Hrazdírovi.

7.Jak a co se ti u nás líbí? Jak tě přijalo vedení klubu, jak kolektiv?

Kolektiv je v pohodě, doufám, že mě borci berou. Kluci jsou fajn, jenom jsem nečekal, že budu patřit skoro k těm starším. Je tu pěkný trávník a zázemí je taky v pohodě. Ještě kdyby vedení přihodilo nějaké prémie nebo alespoň proplatilo kopačky, vůbec bych se nezlobil.

8.Jsi tu na hostování anebo na přestup?

Jsem tu na hostování do zimy, pak se uvidí, co dál.

9.Vzpomínáš si na svého prvního trenéra? A pod kterým se ti nejlépe hrálo?

Nejlepší trenér, který mi pomohl jak fotbalově, tak lidsky, byl bývalý skvělý fotbalista, Zdeněk Farmačka. Mám rád, když trenér bere práci zodpovědně, ale s humorem. A on to dovedl báječně.

10.Oblíbené místo v sestavě a číslo dresu.

Nejraději hraju určitě v útoku. Oblíbené číslo je 28, to bohužel ve zbýšovské sadě dresů není.

11.Jakou nejvyšší soutěž ve své kariéře jsi hrál?

Jak jsem zmínil výše, byla to divize za dorost a krajský přebor za muže v dresu ČAFC Židenice Brno.

12.Kolik nejvíce branek v jednom zápase jsi vstřelil? Byla nějaká červená karta?

Tak ty branky už si ani nepamatuju, to je dávno. Ale mohlo to být tak možná pět gólů někdy ve starších žácích. Ale já spíš nahrával. Červenou jsem dostal možná jednou v životě, a to spíš neprávem.

13.Kterého gólu si nejvíce ceníš?

Až tak detailně si to nezaznamenávám. Ale možná hned v prvním zápase za muže ČAFC v Mikulově, kdy jsem přišel ze střídačky a hned dal gól. A pak bylo pár hodně důležitých gólů na zahraničních turnajích.

14.Vzpomínáš si na hráče s kterým bys ve Zbýšově nejraději hrál, s kterým by sis nejvíce rozuměl?

Hrál jsem s řadou skvělých hráčů, jmenovat ale nikoho nebudu. Snažím se vždycky co nejvíc si vyhovět s tím, s kým právě hraji.

15.Které fotbalové období bylo pro tebe nejkrásnější a naopak, na které bys nejraději zapoměl?

Nejkrásnější asi byly úplně začátky - přípravka a žáci. Hra pro radost a výše zmíněné turnaje. Poslední rok v Čafce byl složitý. Prakticky jsme pořádně netrénovali, neměli ani kabinu ani domácí hřiště. Na zápas nás přijelo kolikrát jen 10 a to ještě většina z dorostu. Snášet porážku třeba 9:1 od Znojma a ještě s kapitánskou páskou na ruce, nebylo úplně povedené období. Ale i to je dobrá zkušenost, rozhodně bych toto období nevymazal.

16. Co ti fotbal dal, co vzal?

Fotbal mi dal spoustu přátel, radosti, pohybu i zábavy. Pomohl mi taky překlenout leckdy kritickou fázi dospívání. Na druhé straně mi vzal hodně času, někdy zbytečně stresoval, taky mi vzal možnost věnovat se naplno jinému sportu, který by mi možná šel líp. Taky mě stál hodně obdržených ran a bolesti, ale naštěstí nic vážného.

17.Co vzkážeš nám, fandům?

Co bych vzkázal fandům Zbýšova? Ať určitě chodí na zápasy, i kdyby se občas nezadařilo. Sezona je to náročná a kádr je hodně úzký. Já osobně se budu snažit dávat do zápasů maximum a dělat fandům radost. Už proto se vyplatí přijít.

/Michale, dík za rozhovor a ať se ti ve Zbýšově líbí.

banik.zbysov@gmail.com Weblight.cz